Jedna z nejčastějších vět, které slyším od CEO a manažerů, zní: „Já vlastně ani nemám čas přemýšlet.“ Firma roste. Zákazníci přibývají. Požadavky se množí. Tým se rozšiřuje. A člověk má pocit, že jeho hlava jede pořád na plný výkon, ale zároveň nestíhá ani polovinu toho, co by měl. A především, že ztrácí klid, který je potřeba na důležitá rozhodnutí.

‍

Klid v hlavě není luxus ani odměna za splněné cíle. Klid je dovednost. Je to schopnost vidět věci z nadhledu, rozhodovat se bez vnitřního chaosu a reagovat bez strachu. A právě klid je to, co rychle rostoucí firma potřebuje nejvíc, protože bez něj se lídr dostává do mentálního režimu, kde je vnímání reality zkreslené stresem, rychlostí a tlakem.

‍

Problém není v tom, že by CEO nebo manažeři neuměli řídit. Problém je v tom, že jejich vnitřní systém nestíhá tempo firmy. Rozhodovací kapacita je omezená. Energetická kapacita je omezená. A když firma roste rychleji než hlava, vzniká napětí, tlak, který člověka nutí být pořád „zapnutý“, pořád dostupný, pořád reakční. Jenže reakční režim je drahý. Žere pozornost, energii i kreativitu. A navíc vytváří iluzi, že „nemám čas“.

‍

Klid se nehledá venku. Klid se tvoří uvnitř, strukturou, jasností a energií. A první krok je přestat klid odkládat. Mnoho manažerů má pocit, že na klid nemají čas. Jenže bez klidu vzniká chaos, ne výkon. Bez klidu se nedá plánovat. Bez klidu nejde delegovat. Bez klidu nejde vést tým. Klid není něco, co přijde, až doděláte projekty. Klid je předpoklad toho, aby ty projekty vůbec šly dopředu.

Velkou roli hraje také zahlcení. Není to objem práce, co vytváří tlak, ale množství operativy v ahlvě. Nedokončené věci, nejasné úkoly, nenastavené priority, špatně definované role, chybějící rozhodnutí. A když je hlava zahlcená, nemá prostor na strategii ani kreativitu. Klid začíná pročištěním hlavy, ne přidáním dalších úkolů.

Dalším zdrojem neklidu je nejasnost priorit. Mnoho CEO žije v režimu reakcí na to, co přichází, místo aby tvořili to, co je důležité. Pokud nevíme, co je priorita, trh si ji vytvoří za nás. Klid vzniká teprve tehdy, když existuje jasná hierarchie: co musí jít ven, co má čekat a co nemá být vůbec. Bez priorit se člověk snaží držet všechno. S prioritami drží jen to podstatné.

‍

Klid je dovednost. Vzniká rituály, strukturou a omezením mentálního hluku. Klienti, se kterými pracuji začínají malými krůčky a postupně nabalují další návyky. Je to takový efekt sněhové koule.

‍

Jakmile si člověk vybuduje rytmus, hlava se začne uvolňovat. Jakmile  v hlavě vznikne prostor, začnou se dít dvě věci:

– člověk přestane hasit a začne tvořit,

– rozhodnutí začnou být klidnější, rychlejší a přesnější.

‍

Klid není o tom „nic nedělat“. Klid je o tom, že víme, co dělat a proč. A je to jedna z největších konkurenčních výhod, které může lídr mít.

‍

Lídr, který má klid, přemýšlí lépe. Vede lépe. Rozhoduje lépe. A když má klid lídr, má ho i tým.

‍

Klid není cíl. Klid je nástroj. A bez něj se rychle rostoucí firma dříve nebo později zasekne, ne proto, že by neměla potenciál, ale proto, že její lídr nemá prostor ho vidět.